Dnes je 19.10.17 svátek má Michaela  Česky  English  Deutsch


Biblický citát na dnešní den
Je jenom jeden Bůh. (Řím 3,30)

Svátky

Vánoce

Velikonoce



Dárky

Vánoce bez dárků by pro mnohé z nás nebyly těmi pravými Vánocemi. Vzájemné obdarovávání se drobnostmi pod rozsvíceným vánočním stromečkem však nepatří mezi starobylé vánoční obyčeje.

Dárky se staly nedílnou součástí Vánoc až v 19. století. V dřívějších dobách dostávalo dárky služebnictvo a domácí chasa v podobě ošacení, jídla a malých finančních částek jako přilepšení k celoroční mzdě.

Dárky se dávaly také tulákům a žebrákům bez domova, kteří o tomto křesťanském svátku přicházeli do bohatších domácností blahopřát k narození Ježíše Krista. Interpretace darů v Bibli není jednoznačná, a proto se její vykladači stavěli k vánočním dárkům protichůdně. V hebrejštině existuje asi patnáct slov pro pojmy dar, dárce a dávání.

Ve Starém zákoně neznamená dar někdy nic jiného než označení pro výměnný obchod, neboť se považovalo za samozřejmé, že obdarovaný odplatí dárci stejným způsobem. Dar mohl vyjadřovat i skrytou žádost o přízeň nebo ochranu. Byl chápán ale i jako pocta a poplatek králům, prorokům, levitům nebo jako oběť Bohu.

Vždyť podle slov Nového zákona přinesli tři mudrci malému Ježíškovi do Betléma darem kadidlo, zlato a myrhu.

Jejich skutek snad později inspiroval ostatní lidi dobré vůle, aby si o Vánocích dávali dárky z lásky a přátelství.

O vánočních darech rozdávaných v předvečer Štědrého večera v Čechách se zmiňoval již benediktinský mnich Jan z Holešova, žijící v době panování českého krále Václava IV.: "...lidé na paměť a počest onoho nebeského seslání (narození Syna Božího, Ježíše Krista) posílají v tento večer ... příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami.

S tím pak souvisí dále ten obyčej, že lidé, přijímajíce poslaného jim štědrého večera, děkují těm, kdož jej poslali, odměňují donášející posly a těm, kdož poslali, rovněž posílají jiné štědrovečerní dárky..." Učený mnich však zároveň kritizoval dvojakost štědrovečerních dárků, které nebyly vždy jen projevem radosti z narození přislíbeného Mesiáše: "Někteří posílají toho dne štědrovečerní dárky ne na památku nebeského seslání, ale aby měli štěstí po celý následující rok.

Doznávají totiž, že kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dříve, než rok skončí."

Do 16. století mívaly vánoční dárky dokonce často charakter úplatků a občas bývaly vymáhány i násilím. Například Václav Holický napsal v roce 1597 panu Jindřichu ze Švamberka jako odpověď na několikerou urgenci o vánoční dárek: "Tu chrtici novýho líta posílám." Česká města byla velkorysejší a bez upomínání poslala v 17. století císařovně k Vánocům deset koroptví a šedesát kvíčal.

Státní úředníci také dostávali dárky. Je samozřejmé, že po bohaté nadílce byli k prosbám českých měst vstřícnější. Halafance, jak hezky staří Čechové nazývali vánoční úplatky vlivným úředníkům, naštěstí nebyly jedinými dary, rozdávanými o Štědrém večeru.

Vánoční dárky, jak dosvědčuje Daniel Adam z Veleslavína, dostávaly i děti: "Toho dne mají obyčaj dítkám rodičové rozličné dárky klásti času nočního pod titulem Krista Pána a slují ti štědrovečerní darové: darové Krista Pána, tím sobě ku paměti a dítkám svým přivozujíce štědrost Boží a spasení, kteréž nám z milosti dobýti a darovati ráčil syn Boží." Zvyk obdarovávat o Štědrém večeru děti se však stal v českých zemích nedílnou součástí Vánoc až v 19. století.

Tou dobou se již i ti nejchudší z nejchudších snažili svým dětem dát o Vánocích dárek, i kdyby to bylo jen červené jablíčko a hrst ořechů.

Vánoční dárky nosil, stejně jako v sousedním Německu, Ježíšek. Dárky bývaly skromné a většinou praktické.

Tatínek pod stromečkem našel nejčastěji tabatěrku na oblíbený šňupací tabák nebo novou dýmku, šle a pantofle, maminka látku na šaty, holčičky kanafas a ubrusy do výbavy a kluci nové kalhoty, perníkového koně nebo cínové vojáčky. Knížky se nadělovaly stejně vzácně jako jižní ovoce, jež se objevovalo jen na štědrovečerní tabuli bohatých rodin.

Koncem 19. století se před Vánocemi v knižních krámcích nejlépe prodávaly dobrodružné knihy Robinson Crusoe a dnes již zapomenuté Příhody brémského kormidelníka Miloslava Vlnovského. O tom, jaké byly Vánoce chudých lidí v roce 1859, se můžeme dočíst v životopise Boženy Němcové. Slavná česká spisovatelka měla jen pět zlatých, které jí k Vánocům poslala paní Palacká z Itálie.

Dětem mohla dát ke štědrovečerní večeři jen malý kousek ryby a jedno jablko. Po večeři hrály "maličcí" o tři ořechy a paní Božena, jejíž pohádky se později staly nejoblíbenějším vánočním dárkem všech českých dětí, spravovala Jaroušovi kalhoty.

V pražských domácnostech bylo ještě před první světovou válkou zvykem dávat pod stromeček snubní prstýnky. Poprvé si tu před svatbou směli snoubenci po anglosaském způsobu dát veřejně hubičku. Největším vánočním dárkem se pro ně měl stát společný, šťastný a spokojený život.

V našem století se nároky na vánoční dárky neustále měnily. Počátek století přinesl hospodářskou prosperitu a pod stromečky se kromě potřebných věcí začaly častěji objevovat drobnosti a hračky jen pro radost. Léta první světové války povýšila na ceněný vánoční dárek pecen chleba, trochu pravé zrnkové kávy a vlněnou látku na šaty. Po válce se všichni snažili vynahradit si léta strádání a do Černého čtvrtku na newyorské burze (24. říjen 1929) se to většinou dařilo.

Podstata vánočního dárku jako dárku z lásky pomalu mizela, a nahrazovala ji snaha ohromit své blízké cenou, kvalitou a množstvím vánočních darů. Oblíbeným luxusním dárkem byly například gramofony, hodinky a jízdní kola. Snad proto si lord Elton na stránkách populárního World Digest v roce 1939 postěžoval:

...vánoční dárky nakupuji pětkrát. Především jsou to dárky k Ježíšku, jež si děti přály v červnu nebo dříve, potom jsou to dárky, jež koupím dětem proto, že by se mi zdálo neotcovským, dát jim jen věci, jež jsem jim na účet Vánoc koupil v červnu. Pak, zanedlouho, jsou to peníze, jež musím dát dětem, aby za ně koupily dárky pro mne.

Za čtvrté je to obecný seznam, se kterým v předvečer Štědrého dne divoce běhám po obchodech a kde stojí: teta Jane - kniha, strýc William - rukavice atd. A za páté jsou to různá atd. Například naleznu dopis, jež mé dítě psalo Ježíškovi. Nebo potkám ženinu přítelkyni, z jejíž řeči se v poslední chvíli dozvím, že manželka touží po nové pudřence, a já jí koupil patentní strojek na maso. Jak říkám, vánoční dárky kupuji vždy nejméně po šest měsíců v roce.

Léta druhé světové války a vynucené skromnosti byla opět nahrazena snahou zajistit si o Vánocích co možná největší množství jídla, pití a dárků. Naše země nebyly výjimkou. Krásná myšlenka vánočního obdarovávání se proměnila v povinnost uspokojit téměř za každou cenu neustále vzrůstající nároky a sehnat všechno z předlouhých seznamů adresovaných Ježíškovi.

Skutečná radost jako by se vytratila a vystřídala ji únava a smutek. Na starou moudrost, kterou kdysi zaznamenal Karel Čapek, většina z nás jaksi pozapomněla. Snad ale nakonec slova přání jednoho z největších spisovatelů a vizionářů 20. století dojdou naplnění: "...v tom právě je zvláštní zázračnost dárku, že radost z něho přesahuje jeho cenu. Přeju všem, aby dávali a dostávali jen ... šťastné dárky, třeba byly sebelacinější."

Svátky jsou převzaté z internetových stránek Říčanské farnosti , které za laskavé svolení k použití zpracovaných svátků mnohokrát děkujeme.