Dnes je 19.10.17 svátek má Michaela  Česky  English  Deutsch


Biblický citát na dnešní den
Je jenom jeden Bůh. (Řím 3,30)

Svátky

Vánoce

Velikonoce



Vánočka

Vánočky patří mezi nejstarší české vánoční obřadní pečivo. Již benediktinský mnich Jan z Holešova, žijící za panování krále Václava IV. v Břevnovském klášteře, zaznamenal, že "v předvečer narození Páně věřící požívají velkého bílého chleba, to jest velkých vánoček nebo koláčů ... Staří lidé pak z dobré víry a ze správného názoru kladli na stoly a ubrusy tyto velké bílé chleby hmotné a vedle nich nože a dovolovali o tomto svátku, aby čeleď z nich krájela podle vůle sobě i chudým".

Ve středověku si na vánočkách pochutnávala šlechta i zmlsaní konšelé. A protože o Vánocích byli páni z městského zastupitelstva štědří nejen k sobě, ale i k ostatním, nakupovali z obecních peněz pro chudé "mnoho ryb a húscí štědrovečerních". Nevíte co to jsou húsce? Dnes jim říkáme štědrovky nebo vánočky.

Dříve vánočky patřily mezi nejoblíbenější vánoční dárky. Poněvadž štědrovečerní dárky bývaly počínaje středověkem často součástí smluvních dohod jako jakési stálé poplatky, stávaly se chutné pletánky z kynutého těsta součástí služné mzdy. V Plzni dostávali o Vánocích "konšelé, pověžní a šatlavní vánočky po čtyřech groších, zvoník a branní po dvou groších". V Jindřichově Hradci měl vánoční dobrotu smluvně zajištěnou místní hrobykop. Ve svatební smlouvě však musel půlku štědrovečerní vánočky upsat manželce. Nejštědřejší byli staroměstští konšelé. Vánočkami a kapry obdarovávali nejen zemské úředníky, pražského arcibiskupa, rektora Karlovy univerzity a faráře všech pražských kostelů, ale i hlásné, přívozníky a hrobníky. Dárky dostávala i "zadní zběř", k níž patřil městský kat, jeho pacholci, pohodný (ras) a hospodář odpovídající za chod vězení. Ryby se jako postní výslužka posílaly do škol, chudobinců a vězení. Radní a konšelé dostávali z městské pokladny 18, páni starší 26, soudci 14 a vyšší městští úředníci 26 vánoček. Poskytování vánočních dárků nemuselo být vždy dobrovolné. Bratři z Malečova například ve smlouvě z roku 1561 požadovali nejen odvádění vánoček, ale aby "jejich lidé každého roku na Štědrý den místo dání štědrého ječmenu z každého lánu po jedné slepici a po půl strychu ovsa nám i dědicům našim a budoucím potomkům přinášeli".

V Praze bylo na konci 18. a v 19. století mezi obchodníky zvykem dávat o Vánocích stálým zákazníkům bohatou výslužku. Řezník naděloval chutné klobásy, nákladník pivo a pekaři v bílých zástěrách obdarovávali své věrné krásně vypečenými štědrovkami. Pekařský cech zastával v Praze odjakživa významné postavení. Již ve druhé polovině 14. století žilo v hlavním městě 157 pekařských mistrů! Každý mistr měl k ruce pekařské podruhy a učedníky, a tak byla pražská pekařská obec velice početná. V 15. a 16. století se pekařští mistři úzce specializovali. Pecnáři pekli jen hrubý chléb, koláčníci sladké koláče, pernikáři oblíbené perníky, oplatečníci oplatky a caletníci, kteří dali jméno Celetné ulici, znali tajemství výroby těsta s medem. Jemné bílé pečivo, mazance, připravovali mazanečníci. Pekařské řemeslo mělo v Praze zlaté dno a pekaři, hrdí na svou práci, každý rok o Štědrém dnu dopoledne šli s vánočními dárky na Pražský hrad. Šest bíle oděných pekařských tovaryšů neslo na ohoblovaném prkně nejvyššímu purkrabímu dlouhou vánočku s hrozinkami a mandlemi. Štědrovka se na ramenou urostlých chasníků kolébala do rytmu břeskné hudby, doprovázející slavnostní průvod. Pražané čekali na průvod představitelů pekařského cechu již před Karlovým mostem a obdivovali vánočku i pohledné mládence. Někdy se sešlo takové množství zevlounů, že pekaře musela obklopit městská stráž, aby vánočku donesli na Pražský hrad bez úhony. Zlomit vánoční pochoutku nebo ji upustit by bylo pohromou pro celý pražský pekařský cech. Na takovou ostudu by se totiž jen tak nezapomnělo. Občas průvod doprovázely děti pekařských mistrů a pomocníků a přihlížejícím Pražanům z košíků rozdávaly malinké vánočky. Slavnostně naladění Pražané je na oplátku a taky pro štěstí obdarovávali drobnými mincemi.

Není divu, že štědrovečerní vánočky byly považovány za vybranou pochoutku. Připravovaly se podle nejrůznějších receptů . Každý člen rodiny musel dostat svou vánočku. Pro rodinné příslušníky je hospodyně pekla z bílé mouky, s rozinkami a mandlemi, a kořenila je anýzem nebo fenyklem. Na čeládku čekala vánočka z obyčejného kynutého těsta. S kávou se vánočky podávaly teprve v 19. století. Dříve se calty, štědrovni nebo húsce, jak se vánočkám říkalo, jedly buď s mlékem nebo tzv. odvárkou. Odvárku hospodyně vařily alespoň tři dny před Štědrým dnem, aby se dobře proležela. Připravovala se z rozvařených sušených hrušek a švestek, které se prolisovaly cedníkem. Vznikla hustá kaše. Ke kaši se přidala povidla, vlažná voda, cukr nebo med, rozstrouhaný perník, skořice, hřebíček a vše se za důkladného míchání nechalo povařit. Nakonec se do odvárky přidaly ořechy a hrozinky. Vánočky se pekly doma, ale také se kupovaly. Oblíbená vánoční pochoutka mohla mít rozměry větší housky, vykrmené kachny nebo svatomartinské husy. Mezi vánočkami se našli trpaslíci i obři. Jindřichův Hradec se proslavil obrovskými vánočkami. Nejmenší se prodávala za 10 grošů. Za tu cenu se dala v hostinci pořídit štědrovečerní večeře o několika chodech. Labužníci je však kvůli neobvyklému kulinářskému zážitku kupovali a speciálně vypravené formanské vozy je přivážely až do Prahy na předvánoční trh. O Vánocích nedostávali vánočku jen lidé. Na Šumavě ji hospodář házel o Štědrém večeru do studny, aby bylo po celý rok dost vody. Kousek vánočky musel dostat také oheň.

Svátky jsou převzaté z internetových stránek Říčanské farnosti , které za laskavé svolení k použití zpracovaných svátků mnohokrát děkujeme.