Dnes je 18.8.17 svátek má Helena  Česky  English  Deutsch


Biblický citát na dnešní den
Učinil lidi jako muže a ženu. (Mt 19,4)

Svátky

Vánoce

Velikonoce



Svátek sv. Silvestra

Poslední prosincový den je v římské liturgii zasvěcen památce papeže Silvestra I. (východní církev slaví svátek sv. Silvestra až 2. ledna). Dnes tolik oslavovaný svátek se původně nespojoval s žádnými zvláštními zvyky a obyčeji. Datum 1. ledna sice jako první novoroční den přijali křesťané spolu s juliánským kalendářem, ale konec kalendářního roku připadal během staletí v jednotlivých zemích na rozličná data, jako například na 1. březen, 25. březen, 25. prosinec nebo na Velikonoce (viz Nový rok). A začátek církevního roku, který je pro věřící směrodatný, se slaví o první adventní neděli, která nastává nejdříve 27. listopadu a nejpozději 3. prosince (viz Církevní rok). Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině západokřesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek nového roku na 1. lednu. Pro svůj pohanský původ (oslavy Nového roku ve starém Římě provázelo nevázané veselí) se však oslavy posledního dne kalendářního roku v církevních kruzích velké oblibě netěšily. Teprve hospodářský rozvoj v 19. století a s ním spojená víra v příchod nového zlatého věku na konci "století páry" a občanská společnost s jejím civilním kalendářem proměnily silvestrovskou noc v jednu z nejbujnějších oslav roku.

O životě a osudech muže, kterému je zasvěcen poslední den občanského roku, se mnoho zpráv nedochovalo. Prameny uvádějí, že se Silvestr narodil jako římský občan někdy v polovině 3. století. Kněžské svěcení přijal nejspíše ještě v době před začátkem pronásledování křesťanů, které vypuklo za vlády císaře Diokleciána, na konci 3. století. Během pronásledování se snad ukrýval na Monte Soracte nedaleko Říma. Po smrti papeže Miltiada byl 31. ledna roku 314 zvolen římským biskupem. Podle legendy mu císař Konstantin I. Veliký udělil dočasné panství v Itálii a postavení primase (nadřazenost ostatním biskupům). Za Silvestrova pontifikátu zasedal roku 325 první ekumenický koncil v Nicei. Silvestr se ho však osobně nezúčastnil.

Vyslal na něj své dva zástupce a po skončení koncilu pouze potvrdil jeho závěry. Za svého života dal postavit kostel nad Priscilinými katakombami, v nichž byla pohřbena řada raně křesťanských mučedníků. Později se katakomby staly jedním z důležitých poutních míst. Po své smrti v nich byl Silvestr roku 335 pohřben. Silvestr je jedním z prvních uctívaných světců a jeho kult se rozšířil do celé Evropy. Ve střední Evropě je jeho uctívání prokázáno nejdříve u našich nejbližších sousedů v Německu, kde je poprvé v pramenech doloženo ve městě Bamberku v 11. století. To, že se o posledním dni v roce připomíná právě svátek papeže Silvestra, má náhodně i symbolický význam: papež Silvestr I. vládl v době, kdy skončil věk divokého pronásledování křesťanů a začal věk nový. Žil na konci dějin starověkého světa a současně na počátku nové epochy psané křesťanskou církví. Svátek muže žijícího na rozhraní dvou světů tak dnes odděluje minulost, kterou prožíváme, od budoucnosti, která právě začala. Z předkřesťanských oslav konce roku se dochovala řada zvyků, jež se postupně staly součástí rozloučení se starým rokem a přivítání roku nového v křesťanských dobách. V některých místech se stále ještě 31. prosince koná silvestrovský průvod. V německém Schiltachu se věřící po skončení poslední bohoslužby starého roku vydají s velkými i malými lucernami k místnímu tržišti. Na náměstí společně zpívají chorál Děkujeme všichni Bohu. Potom jde průvod k faře. Pod okny fary se zpívá Buď Bohu čest, jděme s radostí. Farář svému stádečku požehná a všichni se rozejdou oslavit počátek občanského roku. V alpské vesničce Westhausen se o svátku sv. Silvestra pořádá slavnostní jízda na koních.

Ani v našich zemích nebyla silvestrovská noc po dlouhou dobu ničím pozoruhodná. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za všechno dobré v uplynulém roce a s modlitbou očekávali příchod roku nového. Takový Silvestr znali ještě bratři Mrštíci:

V tomto roce naposled stékalo slunce na habrůvské lesy a stálo právě nad "Bory", když z věže všemi zvony svolána byla Habrůvka do božího chrámu, aby se rozloučila se svým starým životem, a než se den obrátí, nastoupila nový. Bylo slavnostní požehnání v podvečer a dědinka, klečíc na kolenou v ozářeném kostele, děkovala milosrdenství božímu za všecka dobrodiní, jakých se jí v roce dostalo z rukou Páně.

Jídelníček býval na sv. Silvestra většinou stejný jako o Štědrém večeru. Zvyk jíst o půlnoci horký ovar, kroupy a křen s jablky pro štěstí pochází až z 19. století. Z předkřesťanských dob u nás přetrvával obyčej lidových veselic. Na vesnicích navštěvovaly stavení "ometačky", černě oděné chudé ženy. Hlavu měly zavázanou bílým šátkem tak, že nad čelo vybíhala stříška. Ometačky třikrát zaklepaly, než vešly. Mlčky přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého." Kamna pak v novém roce pěkně hřála a na plotně se nic nepřipálilo. Za přání všeho dobrého dostaly od hospodyně peněžní dar. Podle lidové pověry hospodyně nesměla přes silvestrovskou noc nechat viset prádlo, jinak by někdo zemřel.

S očekáváním příchodu roku 1900, který byl mylně považován za počátek 20. století (tím byl ve skutečnosti až přelom roku 1900 a1901), nabyly oslavy v předvečer Nového roku na okázalosti. Jejich nedílnou součástí se staly půlnoční ohňostroje a přípitek, stejně jako netrpělivé očekávání počátku nového roku ve společnosti přátel a blízkých.

Svátky jsou převzaté z internetových stránek Říčanské farnosti , které za laskavé svolení k použití zpracovaných svátků mnohokrát děkujeme.